SK Ketkovice

10 minut před úvodním hvizdem rozhodčího se začaly na ketkovský pažit snášet dešťové kapky a obloha nevěštila zrovna zlepšení stavu. Nám ovšem pršelo štěstí a s chutí jsme se do soupeře zakousli. Během 10 minut jsme také 3x rozvlnili síť a zápas se stal otázkou výše konečného skóre. Obrana soupeře byla velmi prostupná, ale nám trošku zvlhl prach a začali jsme zahazovat 100 % šance. Bylo až k neuvěření, co všechno se dá spálit. Kluci ovšem hráli velmi hezký fotbal, do šancí se dostávali kombinacemi i několika sóly a tak ani nebyl velký důvod jim ty tutovky zazlívat. Následně už se začaly miřidla opět seřizovat a tak nám poločas narostl na 6:0. I když se na obloze honily černé mraky do druhé půle se počasí umoudřilo a přestalo pršet. A tak pokračovalo jak pálení šancí, tak pomalé narůstání skóre. Gólů bylo tolik, že si je nejde ani pamatovat, ale vzpomenout lze určitě Pavlova kuriózní branka, kdy hlavičkoval temenem hlavy a spoluhráči si z něho dělali legraci, že už běžel směrem k půlící čáře, Martinovo sólo přes půl hřiště, které ovšem skončilo nakopnutím stojícího brankáře, chystajícího se již téměř vytáhnout míč ze sítě, či minely některých hráčů stojících osamoceně na malém vápně.  Důležitější byl ale projev celého mužstva a předvedená hra a za to je potřeba kluky opět pochválit. I za jasného vedení nebylo vidět žádné vypouštění soubojů, řeči a podobné nešvary. Nejsmutnějším hráčem našeho týmu byl asi gólman Erik, který tam musel stát v dešti a na míč si sáhl jen při osamoceném odkopu ve druhé půli. Dostatečný hrací čas si užili i všichni náhradníci, kteří se dostavili.

Už si připadáme jak na houpačce, jeden zápas se pokazí a další hrajem výborný fotbal. Snad už to zlomíme a podaří se zopakovat podobné výkony ve zbývajících zápasech.