SK Ketkovice

Vyhodnocení podzimu  2008

   Po loňské víceméně úspěšné sezoně, kdy jsme téměř celou sezonu šlapali na paty Moravským Knínicím i Dolním Loučkám a o třetí místo přišli až v podceněném posledním zápase nemohl být náš cíl nic jiného než 4.třídu vyhrát. Zvlášť když z naší skupiny postoupili obě nejlepší mužstva jsme se shodli, že ostatní týmy jsou hratelné.

   Bohužel se mi nepodařilo zajistit žádný přípravný zápas – v červenci bylo moc brzo a začátkem srpna se již hrály 3.třídy takže zbývaly pouze mančafty ze 4.tříd. Bohužel domluvený zápas v Kounicích zhatilo deštivé počasí a domácí zápas také nevyšel i když jsem oslovil téměř všechny okolní týmy.

   A tak jsme měli až ostrý start v Babicích, zápas po kterém se již nedala používat oranžová devítka. Soupeř byl bojovný, ale my přece jenom zkušenější a zaslouženě jsme vyhráli. Nicméně ruku k ruce se zkušeností jdou i zranění – hned při prvním mistráku jsme museli pro zranění střídat zkušené hráče Filipa a Žána, zranění vůbec do zápasu nepustilo Vládě ani Romana. Přesto povinné 3 body za výhru 4:0 a Oriho červená karta.

  Druhé kolo jsme doma hostili Lukovany, které chtěly navázat na loňské zázračné jaro a se spoustou posil se v Ketkovicích prezentovali kvalitní hrou, nicméně jsme je vyškolili z produktivity a opět jasně vyhráli 5:1.

  Tak jak jsme přijeli do Příbrami hrát třetí kolo, tak to opravdu nemělo nic společného s mančaftem hrajícím o postup do 4.třídy. Bylo nás akorát 11 a to ještě Pižma s Čmeldem po svatbě sotva chodili, přesto přišli. To se nedá říci o jiných hráčích, kteří zrovna dělali něco jiného když jejich kamarádi hráli fotbal. Po vydřené poločasové plichtě 0:0 jsme ve druhé půli začali hrát fotbal, soupeře přehráli po všech stránkách a zaslouženě vyhráli 2:0

 I když naše výkony nebyly rozhodně bezchybné měli jsme po 3 kolech všech 9 bodů a vedli jsme tabulku !!! Pravda ale je, že na pořádného soupeře jsme do té doby nenarazili.

 A konečně tu byl silný soupeř – Chudčice. Poměrně lehce jsme se dostali do vedení, ale trestuhodně jsme o ně přišli 2 slepenými góly do naší sítě po našich chybách. Ve druhé půli jsme soupeře přehráli, zaslouženě vyrovnali a ke kýžené rozhodující brance chybělo málo. Nicméně nepadla a tak přišlo první zaváhání v podobě plichty 2.2

  Další silný soupeř byly Zakřany - tentokráte už na nové trávě na Véseku. I zde jsme vedli po chybě domácího brankáře z dálky otevřel skóre Pižma a opět po naší chybě soupeř vyrovnal. Stejná chyba je ale i neproměnění gólové šance, škoda Tomášovi střely nad břemno za stavu 1:0 pro nás. Chybou trenéra se ukázala i obě střídání 20 minut před koncem a fatální chybou byla Pižmova přihrávka soupeři do gólové šance. Chybou která už nic neřešila byl brankářův špatný odkop na konci utkání. Jak můžete číst i díky chybám jsme odešli poprvé poraženi, nicméně sportovně jsme museli uznat že Zakřany byly lepším týmem a vyhrály zaslouženě 4:1

 Domácí zápas s Čučicemi měl být povinným vítězstvím a očekávali jsme i vysoké skóre. Bohužel jsme soupeře podcenili a i díky neproměnění spousty gólovek ( Laďa by mohl povídat) jsme v poločase vedli pouze 1:0. Nicméně Rio to nezabalilo, vycítilo šanci, vyrovnalo skóre a předčilo nás v bojovnosti. To nakonec rozhodlo o překvapivé remíze 1:1 a další ztrátě. Vrcholem byla poněkud rušná debata v kabině po zápase, rozhodně se tam nešeptalo, všichni kluci Mohelskovi (včetně Maxe) a kluci Garžíkovi by k tomu jistě měli co říct.

 A tak jsme jeli do Oslavan už bez Michal Garžíka si vyzkoušet hru na velkém hřišti. Utkání mohlo skončit jakkoliv, Oslavany byly hlavně v první půli lepším týmem, ale podržel nás Boris, 10 minut před koncem jsme srovnali a mohli i vyhrát kdyby Laďa proměnil svou šanci. Nicméně plichta 2:2 venku nebyla neúspěchem.

Na další utkání doma se Senoradami B jsem mohl již využít nového hráče Robina a proti přece jenom slabému týmu jsme v první půli v exhibičním tempu v pohodě vedli 4:0, po přestávce jsme ale přestali hrát, soupeře podcenili a měli hluchých 10 minut, kdy soupeř dal 2 branky. Poté bylo utkání v naší režii, ale brankostroj se jaksi zadrhl, takže povinné 3 body za výhru 5:2

Další zápas nás čekal v Říčanech. Nikdo s námi už moc nepočítal, rozhodně jsme nebyli favorité. Podali jsme však náš nejlepší výkon v sezoně a zaslouženě vyhráli 0:3 po bojovném týmovém výkonu.

Poslední podzimní zápas jsme hráli doma s dalším špičkovým mančaftem – Domašovem. Bojovali jsme, ale Domašov byl v první půli nebezpečnější. Ve druhé půli jsme se zlepšili, paradoxně však inkasovali po mojem kiksu. Mančaft to však nezabalil a ukázal charakter, byť jsme z drtivého tlaku vytěžili pouze vyrovnávací branku na 1:1, což je málo.

Bohužel se ještě předehrávalo jarní kolo ve kterém jsme nečekaně doma podlehli Babicím 2:3. Nemá cenu se vymlouvat že nám chyběli 2 klíčoví hráči, či že trenér špatně vystřídal,takový zápas se měl prostě vyhrát o pět gólů.

Když jsem si bez emocí zhodnotil celý podzim rozhodl jsem se dále nepokračovat jako trenér. Důvodů je více – špatné výsledky, špatný herní projev, špatná tréninková docházka ve druhé polovině sezony. Kapitolou samou pro sebe jsou odchody mladých hráčů kteří nedostávali tolik příležitosti. Podle mě neměli odpovídající výkonnost a když už jsme je potřebovali jako například ve druhém kole v Příbrami raději se jeli například projet na motorce…..A v neposlední řadě je tu absence výboru – vůbec mi není jasné kdo fotbal řídí, vrcholem byl přestup Michala Garžíka o kterém jsem se dozvěděl až po týdnu!!!!! Jsem přesvědčen, že naše mužstvo mělo kvalitu na to hrát o špici, bohužel vlastní hloupostí a špatným přístupem jsme se o ni připravili.

Co se týče příchodů prioritou je získání Robina na trvalý přestup z Žebětína. Dušan Horváth s námi podstoupí zimní přípravu a pokusí se probojovat do sestavy.  Ale to už je príce pro nového trenéra.

Michal Matoušek