SK Ketkovice

     První fotbalové krůčky jsem dělal v žácích Sokola Ketkovice. Bylo mě 7 let a trenérem byl pan Pospíšil. Na hřiště jsem se dostával na posledních několik minut a jen jsem tiše záviděl mladšímu bráchovi, kterého už tehdy postavili do brány. Postupně jsem ale i já hrával víc a víc a zabydlel jsem se na pravém křídle.

    Od sezony 1983 / 1984 nás začal trénovat můj táta František Matoušek s panem Leitnerem a začli jsme se zvedat – skončili jsme čtvrtí. Tréninky bývaly 2 x týdně a již v sezoně 1984 / 1985 jsme soutěž vyhráli. Spoustu branek dával hlavně Dušan Gašparík a oporou byl i Laďa Mohelský. Na trénincích jsme se připravovali na v té době populární soutěž 8x z Abecedy fotbalu a nutno říci, že jsme potom suveréně vyhrávali okresní kola, spolu s Žánem a Pižmem jsme obsadili medailová místa krajského kola a náš Petr dokonce vyhrál národní i celostátní finále. V rámci celostátního finále konaného na Karlštejně, kam jsme s bráchem a dalšími 4 žáky tehdejší Zbrojovky Brno (Holomek, Dujka, Pacanda) jeli reprezentovat náš kraj jsem se zúčastnil soutěže o kanonýra Československého sportu, ve velké konkurenci žáků ligových týmů jsem skončil třetí za vítězem z Bohemky a druhým žákem z Dunajské Stredy. To Petr byl úspěšnější a vyhrál celou soutěž 8x z abecedy fotbalu před nějakým slávistou. Novináři se tehdy divili, že chytá za žáky Sokola Ketkovice.

      V sezoně 1985 / 1986 jsme zkončili opět první, velkou oporu v té době byl stoper Dušan Leitner. Všichni kluci jsme chtěli postupovat, to ale bylo možné jen pokud bysme měli družstvo jak starších tak i mladších žáků. A tak se i stalo, do fotbalu jsme zbláznili snad všechny děcka co chodily do školy. Z dnešního pohledu je neuvěřitelné, že nás bylo kolem 24 a všichni z Ketkovic. Kdo chtěl být v partě šel hrát fotbal. A tak v sezoně 1986 / 1987 hrajeme žákovský okresní přebor kde jsme skončili na solidním 6. místě. Soupeři už nejsou Lukovany nebo Příbram, ale třeba takové Rosice, Střelice, Rajhrad atd. Nutno říci, že jsme v tomto ročníku hráli proti starším klukům, kostru našeho týmu tvořili sedmáci a já byl ještě o rok mladší. Jediným osmákem byl Čmelda a taky Dušan Vala.  Brácha Petr stále chytával, ale paralelně též nastupoval v útoku za mladší žáky, kteří hrávali předzápas.

    To sezona 1987 / 1988 nemohla dopadnout jinak, než našim triumfem. Ano, vyhráli jsme okresní přebor žáků. Nastupovali jsme v této sestavě:

Petr Matoušek – Karel Rosa, Libor Horák, Marek Hádek, Marek Štros – Petr Hlaváč, Radek Matoušek, Zdeněk Mohelský, Roman Skokan -  Michal Matoušek, Pavel Matoušek

Nejlepšími hráči byli v té době Žán – rychlonohé levé křídlo a Pižma, který to hrával ze zálohy.

Po této úspěšné sezoně odešlo  9 kluků do dorostu. Zůstali jsme z bráchem sami a tak jsme v sezoně 1988 / 1989 šli hrát do Baníku Zbýšov, který zrovna postupoval z okresu do 1A. Bylo to pro mě velká změna, treninky 3x týdně na trávě, nová parta kluků. Hráli jsme například se Znojmem, Moravskou Slávií, Mikulovem atd. Trenérskou dvojici tvořili pan Papež a pan Dobšík, který nás z Lukovan vozil svým autem. Tak nám stačilo sednout na kolo a dojet k nim do Lukovan, takže cestování nebylo tak náročné. Kdeže jsou mé časy útočníka, pan Papež mě předělal na předního stopera, kde jsem s Vlastikem Švancarem vytvořil stoperskou dvojici. Petr nastupoval v úvodu v bráně, ale jelikož nás bylo docela málo a měli jsme 2 golmany, tak ho zkusili i v útoku. Šoupl tam hned napoprvé 2 góly a bylo po chytání.  Možná je to škoda, táta z něj chtěl mít ligového golmana. Každopádně nám to i tento rok fotbalově šlo. Zvykli jsme si z Ketkovic vyhrávat a tak i s Baníkem Zbýšov jsme 1A třídu žáků vyhráli. Tímto končí mé bezstarostné žákovské období, odcházím do dorostu. Ale o tom až příště.